Švec a čert na Déčku

26. červenec 2017 | 11.03 |

POHÁDKY KARLA JAROMĺRA ERBENA DvěTeReziA

Jednou byl jeden švec a ten měl takovou nouzi, že se nemohl svým řemeslem ani uživit, ani své synky vychovat.

I dal se tedy zapsat čertovi s ženou i s dětmi, ačkoli to jen nerad udělal.
A když už byl zapsán, ptá se ho ten čert: "No a co včil za to chceš?"

A švec mu povídá: "Jářku, dej mně tak moc peněz, abych se mohl uživit a vychovat ty své děti."

Čert mu to rád slíbil a každý den mu přinášel pět zlatých.

Bylo to v dobu, kdy chodil Kristus Pán se svatým Petrem po zemi.

I přišli také k tomu ševcovi. Švec nevěděl, kdo jsou a odkud, a ptát se jich ostýchal, protože viděl,
že jsou to tuze vzácné osoby.

Už se začalo smrákat a oni žádali o noclech. Švec jim ho s velkou ochotou přislíbil. Žena jeho jim připravila dobrou večeři, ustlala pořádně lůžko a sama si lehla ven na předsíňku.

Když byli na odchodu, ptá se Kristus Pán: "Co jsme dlužni?"

Švec na to: "Nic."
A Kristus Pán: "No snad přece něco."

A švec na to: "No, tedy, když přece něco, tož bych rád, aby se mně tato trojí věc vyplnila: První: Kdo si na tu mou usmolenou třínožku lapne, aby na ní zůstal jako přikovaný, dokud budu chtít.

Potom: Kdo se na mě zvenčí oknem podívá, aby od toho okna nemohl odejít, dokud nebudu chtít. A naposledy: Kdo by mně na zahradě švestky nebo hrušky trhal, aby se od stromů nemohl hnout, dokud bych já nechtěl."

A Syn boží řekl: "Stane se ti, jak si to žádáš."

I odešel a svatý Petr s ním.

Když už vypršel ševci čas, tož si přišel pro něho čert.

A povídá: "Ševče, včil přijdeš se mnou do pekla. Už je čas."

Švec na to: "Vidím, vidím. Ale počkej, až povečeříme. Zatím si odpočiň tady na třínožce."

Čert se nedal dlouho pobízet a lapl si hned, aby si pohověl.

A švec chystal se po večeři s manželkou i s dětmi do pekla. Když byli hotovi, volal na čerta, aby už šel.

Čertisko vstává, vstává, křiví se všelijak, jenom aby se mohl odtrhnout, ale nejde to.

A tak křičí na milého ševce: "Brachu, tady to po čertech pálí. Pusť mě už, já ti ještě něco času přidám."

"Když mě přidáš, tož si jdi."
A čert mu přidal ještě sedm let.

Když vypršelo sedm let, přiběhl si zase čert pro svého ševce. Ale už nešel dovnitř, jenom klepal na okno a volal: "Ševče, už jsem tu zas pro tebe. Však už víš, kam máš jít."

Švec právě šil botu a žena mu dělala večeři.

A jak uviděl čerta, povídá: "Jen trochu počkej, až povečeříme."

Čert tedy čekal venku na ševce.

A když už povečeřeli a na cestu se připravili, povídá švec: "Čertíčku, pojď! Už jsme hotovi."

Ale milý čert se nemohl od okna odtrhnout. Měl nožiska jako přikována.

"Pusť mě, bratříčku! Přidám ti ještě raději čas."

"Když mně přidáš, tož mně přidáš, jdi si! Ale to ti povídám. Jak přijdeš potřetí, když nebudu
hotov, a jak se připravím, ty zas nebudeš chtít jít, pak si mě nežádej!"

Čert mu zase přidal sedm let a odešel sám domů.

A když zase těch sedm let vypršelo, přišel si čert pro svého ševce a šel raději dovnitř.
A švec hned na něho: "To je dobře, že jdeš. Právě nám dozrává ovoce, je moc dobré. Zajdi si do zahrady a natřes si švestek a hrušek, kolik chceš. Ať se máš po cestě čím občerstvit."

Čert běží hned do zahrady a třese stromem, až jen holý kmen zůstal.

"Ty tady pěkně vyvádíš," volá na něho švec. "Pojď už raději do pekla."
Jenže čert ať sebou škubal, jak škubal, od stromu se odtrhnout nemohl.

A tu se do něho švec pustil: "Neřekl jsem ti, že když zas nebudeš chtít odejít, až budu připraven,

aby sis mě nežádal? Já chci jít, a ty nechceš. Jen počkej!"

Běžel do dílny, vzal řemen a zmaloval mu záda, až nebyl ani čertu podoben.

"Tak a teď jdi," povídá, jestli tě v pekle poznají.

A čert s radostí utíkal do pekla a ševci dal už navždycky pokoj.

Švec pak žil spokojeně až do smrti. A když umřel, vydal se rovnou k nebi a tloukl na bránu nebeskou, aby mu otevřeli.

Odemkne svatý Petr bránu, prohlíží si ho a povídá: "Ševče, ty tady místo nemáš. Vybral sis čerta, jdi k němu. Kdyby sis vyvolil království Boží, byl bys je měl." To řekl a zamkl bránu.

Pomyslil si švec: "Co včil dělat?" A šel do pekla.

Jak ho čerti uviděli, hned na sebe volali: "Švec jde! Honem zavřete vrata, sic nás všechny vyžene z pekla!"

Švec bušil, bušil, ale nadarmo. Když ho tedy ani do pekla pustit nechtěli, šel zase na svatého Petra do nebe.

Svatý Petr odemkl, podíval se na něho a povídá: "Pro tebe tady není místa. Marně se domáháš."

A tak chudák švec zase běžel do pekla a čerti zase křičeli: "Jenom nepouštějte toho ševce!"

A tak zase ke svatému Petrovi. 

A když svatý Petr klíčem odemkl bránu, milý švec vhodil svou usmolenou ševcovskou zástěru do nebe a povídá: "Když tu nebudu já, ať je tu aspoň moje zástěra."

A šel zas do pekla. Ale tam se mu už ani neozvali. Vrata byla zavřená a uvnitř ticho.

A tak si švec povídá: "Půjdu ještě jednou na toho svatého Petra."

I šel a bušil zas. Svatý Petr odemkne a švec  mu honem podleze pod rukou a vklouzne do nebe.
Roztáhl tam svou zástěru a sedl si na ni. Svatý Petr ho vyhání, aby šel, kam patří, že v nebi není pro něho místo.

Ale švec už jednou seděl. I povídá Petrovi: " Vždyť já nesedím na vašem, já sedím na svém."

A tak šel svatý Petr před Krista Pána a vykládá mu to: "Pane, švec se nechce odtud hnout,
a přece sem nepatří!" 

Syn boží se ale nad ševcem slitoval a rozkázal: "No, když už je tu, nech ho, ať si tam u brány sedí!"

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11646508825-pohadky-karla-jaromira-erbena/217543110100009

KJE18

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře