Kouzelná mošna na Déčku

Perly - Kouzelná mošna na Déčku

Loutková pohádka podle námětu Karla Jaromíra Erbena

Žil jeden mládenec, jmenoval se Matěj  a byl to košťatář.

Což o to, košťata dělal pěkná a pevná, ale moc mu to řemeslo nevynášelo.

Tak se vydal do světa hledat štěstí.

"Matěji, Matýsku, neměl bys něco k jídlu?"

"To víte, že kousek chleba najdu, dědečku."

"Jsi hodný chlapec, Matěji. Vím, že ten krajíc chleba byl v mošně sám. Co bys tomu řekl, kdyby ta tvoje mošna byla kouzelná?"

"Kdepak, je úplně obyčejná, mám ji ještě po tátovi."

"Možná je a možná není, kdoví? Staří lidé jako jsem já, nemají na rozdávání víc než to, co sami umí. A já umím tohle."

"Dědečku, já na čáry nevěřím."
"Jen si ji vyzkoušej, Matýsku. Něco si přej a řekni "Hop do mošny."

"Hop do mošny. No tohle?"

"No vidíš. I starý děda jako já je k něčemu dobrý. Užij si ji ve zdraví."

"Utíkej, ušáku. Dědečku, kde jste?"

Jenomže dědeček zmizel, jakoby tu nikdy ani nebyl. A Matěj šlapal dál, hlavu zamotanou. Zdálo se mu to, nezdálo.  Byl to sen, nebyl to sen? V tom světě se dějou samé divné věci, pomyslel si Matěj.

Ať to mně hrom bací, jestli tomu rozumím. To je jídla, vzdychal Matěj. A já mám hlad, že bych zpíval. A jéje. To snad musí být sám pan kníže, i s kněžnou a komtesou. Co dělají tady v lese? Že bych vyzkoušel mošničku? Mám, nemám? Zkusím to. Hop do mošny! No vida! Moc děkuji, dědečku.

"Tak ono nestačí, že se nás vyhnalo ze zámku, ono se nám ještě musí krást jídlo, co?"

"Račte prominout, knížecí pane. Hlad je hlad. Já vám ten oběd vynahradím."
"Tak on není čert?"

"Asi ne, ale je asi nějaká liška podšitá, to ano."

"Mohl by nám vypomoci, chtěl by? Jestli se ovšem nebojí!"

"Čert nejsem, ale nebojím se ničeho, ani čerta."

"Čerta třeba ne, ale těch ďáblů rohatých, co si vzali můj zámek na strašení."

"Na strašení?"

"Kdyby je dokázal vyhnat, nelitoval by. Tak co, zkusí to? Nebo je strašpytel?"

"Matěj košťatář má pro strach uděláno, kníže pane. Aspoň si odsloužím ten oběd. Dejte mi klíč
a já jdu nocovat na zámek. A ráno se přijďte podívat, jak ty čerty vymetu."

"Pěkná chalupa," říkal si Matěj. "To se musí knížeti zajídat koukat na ni jenom zvenčí. Jde na mě spaní. Pozor, ať ty strašidla nezaspíš. Co to bylo? Radši si rozsvítím. Hola, braši, pomaloučku," pomyslel si Matěj.

"Tohle šimrání mě už nebaví. Kdepak je má mošnička? Hop do mošny! A jeden po druhém! A nepředbíhat! Ty taky! Pojď! Hop! Jak se vám tam líbí, raraši? Rád bych si vás nechal, ale tu mošnu potřebuji prázdnou. Co s vámi?"

"Mates, pusť nás! My už budeme hodní. Jenom nás pusť."

"Tak alou pryč a rovnou do horoucích pekel. A běda, jak sem ještě strčíte třeba chlup. Hele, koště je nadranc. Ale co. Aspoň si teď konečně v klidu zdřímnu. Do rána daleko."

"Dobré jitro, pane kníže."

"On je naživu?"

"Jen klidně dál. Zámek je volný."

"A jak to dokázal?"
"Úplná maličkost. Ale boj to byl hrozný, čertů bylo asi třicet."

"Ó, takový hrdina! A co by chtěl za tu službu? Půl knížectví, anebo nic?"

"Dejte mi zlatku za rozbité koště a já pošlapu dál.

"Copak je půl knížectví proti tomu, když na mě čeká celý svět?" 

www.ceskatelevize.cz/porady/898574-perly/278350236021004-kouzelna-mosna