Dvě TeReziA pKučera
jsme rodina Kučerova. Máme rádi pohádky všeho druhu a taky je někdy rádi literárně a výtvarně přetváříme. Rozšířený profil Tereza (16 let).
Kdo je hloupější, Strejček Příhoda na Déčku
Čtení do ouška
Kdo je hloupější, Strejček Příhoda
podle Boženy Němcové
Jednomu chalupníku nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala.
"A zač?" ptala se žena.
"No zač, co trh platí."
Žena vzala slepici a šla.
U města potkala jednoho sedláka.
"Strejčku, kupte slepici!" křičela na něho.
"A zač má být?"
"No, co trh platí."
"Trh platí groš."
"No, tak je za groš."
Sedlák dal ženě groš a ona mu dala slepici.
Šla do města, koupila za krejcar pytlíček, za krejcar provázek a jeden krejcar dala do měšce. Potom si ho pověsila na hůl, vzala na rameno a šla domů.
Chalupník dělal ukrutný rámus, když mu žena stržený peníz přinesla. Ale pomalu se mu to v hlavě
rozleželo a pravil k ní: "Teď nebudeš bita. Půjdu do světa. A nenajdu-li většího blázna, než ty jsi, pak tě teprv zbiju."
Šel tedy do světa.
0001pt;line-height:
normal">Jednoho dne přijde do města, postaví se před zámek, z jehož oken se paní dívala, začne skákat a ruce i hlavu k nebi zdvihat.
Paní se chvilku na něho dívá, ale potom pošle sloužícího, aby se zeptal, co ten člověk dělá.
"No, co dělám, chci do nebe. Já jsem se tam s jedním kamarádem pral a on mne srazil dolů. Teď nemohu najít díru do nebe. Sloužící běžel zpátky a od slova k slovu paní vše vyřídil. Paní si hned pro chalupníka poslala.
"Tys byl v nebi?" ptala se ho, když k ní přišel.
"Ovšem že byl, a zase tam půjdu," odpověděl chalupník.
"Neznáš tam mého synáčka?"
"A což bych ho neznal, on tam sedí na peci."
"I bože, na peci? Nebyl bys tak dobrý, abys mu vzal s sebou tu těch tři sta zlatých a plátno na košile?"
"Milerád to všecko vyřídím, jen mi to dejte."
Paní mu dala peníze i látku, a on šel do nebe.
Za městem si sedl u plotu a zastrčil peníze i plátno do nohavic. Sotva sedlák odešel, přijel domů pán zámku. Paní mu hned vypravovala, co poslala synáčkovi.
"Ó, ty nepředložená ženo! Kdo to jakživ slyšel, aby spadl někdo z nebe, a kdyby spadl, aby se tam zase dostal? Chytrá šelma tě ošidila."
Paní povídala, jak ten člověk vypadal, a pán sedl na koně a uháněl za ním. Chalupník seděl ještě na tom samém místě. Když viděl pána přijíždět, přikryl suchou hroudu svým ukrutánským kloboukem.
"Prosím vás, tatíku, neviděl jste jít kolem nějakého člověka s uzlíkem?" tázal se pán.
"Ba viděl, utíkal tamhle k lesu, co mohl. Byl to přespolní. To jsou šelmy. Cožpak udělal, milostpane?"
Milostpán se mu se vším svěřil.
"I to je proklatá šelma, takovou paní ošálit! Ale vy jste celý uhnaný. Hleďte, já bych se sám za ním pustil, jen kdyby mně někdo tady poseděl. Mám tu vzácného ptáka pod kloboukem, nesu ho jednomu pánu darem do města a bojím se, aby mi neulítl."
"Inu, já tu zůstanu chvíli sedět. Když toho zloděje znáte, bude vám snáze jej chytit," řekl pán, slezl z koně a podal uzdu chalupníkovi.
"Ale za to vás prosím, milostpane, abyste pod klobouk nesahal, pták by mohl vylítnout a já bych se pak nedoplatil."
Pán sedl ke klobouku a milý chalupník se vyšvihl na koníka a jel s dary domů.
Chvíli seděl milostpán a čekal, ale když čas ucházel a člověk se ještě nevracel, pomyslel si, že vezme ptáka s kloboukem domů a chalupník že si může potom pro to do zámku přijít.
I pozdvihne zlehounka klobouk, strčí pod něj ruku a lap! Vytáhne suchou hroudu.
A chalupník ale, když se k vesnici přibližoval, zdaleka už na ženu křičel: "Nic se neboj, ženo! Již tě nezbiju. Našel jsem ještě hloupější lidi, než jsi ty."
Jeden chalupník byl tuze chudý a nevěděl, jak si má k penězům pomoci.
I nedal mu čert dobře dělat, šel a ukradl na zámku pokladnici se všemi penězi.
V noci si je přinesl domů. Aby mu žádný na ně nepřišel, vyndal práh a pod něj je položil.
Žena se na něho dívala a ptala se ho, kdo mu tolik peněz dal?
Ale on věděl, že má hloupou ženu, a tak jí neřekl nic, že je ukradl, nýbrž jen že nejsou jeho.
"Nu, a proč je zakopáváš?"
"Pro strejčka Příhodu," odpověděl chalupník.
Ráno si něco peněz vzal, řekl ženě, aby o tom nikomu nepovídala, a šel do města.
Na zámku byl zatím křik, všichni zloděje hledali, ale nemohli se ničeho dopátrat.
Bylo to k poledni, selka seděla venku a předla. Tu jede kolem pán na koni. Jak ho viděla, myslela si,
že to bude nejspíše ten strýc Příhoda, i volá na něho: "Pane, pane, neříkají vám Příhoda?"
"Proč se ptáte?" pravil s podivením jezdec.
"Já myslela, že jste ten strýc Příhoda, a že si jedete pro ty peníze, co můj Honza pod práh zakopal."
Jezdec slyšel již o krádeži, ihned ho to napadlo, a řekl selce, že se skutečně jmenuje Příhoda.
"Nu, tak pojďte a vezměte si je, máte je schované."
Jezdec slezl, selka mu odendala práh, on peníze vzal a jel s nimi přímo k zámku.
Tam když je poznali, hned šli s pouty pro chalupníka. Ale žena řekla, že se ještě nevrátil, ale až přijde,
že ho tam pošle.
V noci přišel muž domů, a když mu žena s potěšením vypravovala, že peníze strýci Příhodovi odevzdala, dostal takovou zlost, že by ji byl hnedle zabil.
Chvíli chodil po světnici a přemýšlel, jak by se trestu zbavil. Najednou ho něco napadlo.
I řekl ženě: "Teď poslouchej, ty motyko hloupá! Slyšel jsem ve městě, že bude dnes v noci potopa světa, kdo se neschová, ten se utopí. Já vylezu na střechu."
"A kam mám já vylézt?" ptala se plačky selka.
"Jdi do kuchyňky, já zadělám každou dírku. Nepřijde-li voda až na střechu, tak ti nebude nic."
Selka tam vlezla a muž zandal každou skulinu. Potom si přistavil ke střeše žebřík a komínem lil dolů do kuchyně vodu.
Zprvu se žena modlila, ale čím více bylo vody, tím více jí bylo úzko.
Konečně zaslechl muž plačtivý křik: "Utopím se, pomoz, Honzo, mám vody až po krk."
Honza přestal lít, šel ke kuchyňce a tiše udělal malý průchod, aby voda ubíhala. Skoro do božího rána stála selka v kuchyni, potom jí muž otevřel, všecko se uklidilo, a on řekl: "Až sem ti páni přijdou, můžeš říci, že byla potopa světa."
Když úředníci přišli, nechtěl se Honza k ničemu přiznat. Říkal, že nebyl doma, že je žena blázen, kdo ví, kterak tam peníze přišly.
Zavolali ženu a ptali se, kdy muž peníze zakopával.
"Před potopou světa," odpověděla žena a pevně si na tom stála.
Když s ní nemohli páni ničeho svést a muž zapíral, nechali to být.
A tak ušel Honza trestu.