O jednom starém psovi a vlkovi

Jeden ovčák měl starého psa, který se jmenoval Bodrik. Pes byl velmi starý, neměl už ani jediný zub, kulhal a po těle měl plno jizev od vlčích zubů. Po celý život ovčákovi věrně sloužil, neohroženě ochraňoval jeho stádo, ale což naplat – zestárl!  

"Proč bych měl starého psa živit, když mladý pes bude lépe ovce hlídat," řekl jednoho dne ovčák.  

Vyhnal starého Bodrika na smetiště a ani žrát mu nedal. Mladého psa nakrmil a poslal ho hlídat.  Bodrikovi bylo velmi líto, že ho ovčák vyhnal. Lehl si na smetiště a plakal. Přišla noc, mladý pes zalezl do boudy a usnul. Starý Bodrik, který byl zvyklý spát jenom na půl oka, spal lehounce i na smetišti. Najednou ucítil vlka. Vstal, chystal se rychle přeskočit plot, ale nohy mu sklesly slabostí, protože měl hlad. Smutně si zase lehl a pomyslil si: Když mě hospodář nenakrmil a vyhnal, tak ať si vlk ovci vezme. Zůstal ležet a ani nezaštěkl. Mladý pes spal tvrdě, vlka necítil, a vlk si v tichosti odnesl ovci z ohrady. Když ráno hospodář přišel dojit ovce, viděl, že jedna chybí a že ji odnesl vlk. Teprve nyní poznal, jak špatný strážce je mladý pes, a litoval, že starému ublížil.  

"Kdyby starý Bodrik hlídal, nebyl by vlk ovci odnesl," pravil a přivolal starého psa k sobě, pohladil ho a dobře ho nakrmil.  

Bodrik se mu radostně lísal k nohám. Večer již neležel na smetišti ani v boudě, ale obcházel kolem ohrady, jako by věděl, že se vlk vrátí. A skutečně – mlsný vlk přišel znovu.  

"Co tu chceš?" vyjel na něj Bodrik, když se vlk přiblížil k ohradě.

"Co chci? Ovci," odpověděl vlk.  

"Rychle zmiz, ničemo, já ti ovci nedám," řekl mu Bodrik.  

"Dej mi jenom jednu, můžeme se o ni spolu rozdělit."  

"S tebou do žádného spolku nepůjdu. Včera mě hospodář nenakrmil, byl jsem hladový a slabý, tak jsem ti ovci dal, ale dnes mě hospodář nakrmil, jsem silný dost a ovci už nedostaneš."  

"Nedáš-li mi ovci, budeme spolu zápasit!" zavrčel na Bodrika vlk.  

"Dobrá," řekl starý pes.

"Až se rozední, přijdu do lesa a uvidíme, kdo s koho."  

Vlk viděl, že ovci nedostane, a umínil si, že se pomstí. Pozval na poradu medvěda a lišku, aby mu pomohli starého psa přelstít. Bodrik lstivého vlka dobře znal a poprosil o pomoc kamarády z domácího dvora – svini a starého kocoura. Jakmile medvěd a liška viděli přicházet kulhavého psa, starého kocoura a svini, velmi se ulekli.  

"Ten první sbírá kameny, kterými nás ubije," zvolal medvěd.  Pes kulhal a medvěd myslel, že sbírá kameny.  

"Ten druhý," zvolala liška, "seká okolo boku šavlí!"  

Kocour mrskal ocasem a liška si myslela, že se ohání šavlí.  Ještě více se ulekli chrochtající svině. Medvěd vylezl na strom a liška skočila do trní.  Když zvířátka vešla do lesa, kocour ustavičně vrčel "vrnívrnívrní".

Liška rozuměla, že říká "v trní, v trní, v trní", lekla se, vyskočila z trní a utekla.  

Svině si stoupla ke stromu, na nějž vylezl medvěd, a začala chrochtat "hruhruhruhru".

Medvěd myslel, že říká "nahoru, nahoru" a že chce za ním vylézt.

Lekl se, rychle ze stromu slezl a utíkal pryč.  Vlk viděl medvěda a lišku utíkat a dal se za nimi.

Starý Bodrik vesele opanoval bojiště a navrátil se se svými kamarády domů. Od té doby se měl u ovčáka dobře až do smrti.