"Jak šlo vejce na vandr" podle Boženy Němcové

 "Jak šlo vejce na vandr" podle Boženy Němcové a Jaroslava Seiferta

Za starých časů se stalo, že šlo vejce na vandr. Jak tak jde, potká ho vůl.

"Kam jdeš?" ptá se ho.

"Jdu na vandr," odpovědělo vejce.

"Půjdu s tebou, budeme dva," řekl vůl a šli dále.

Potkali koně. "Kam jdete?" – "Jdeme na vandr."

"Půjdu s vámi, budeme tři."

Šli dál a potkali kočku. I ta šla s nimi. A tak jich bylo pět. Šli dál a potkali krocana.

"Kam jdete?" – "Jdeme na vandr."

"Půjdu s vámi, bude nás víc."

A tak jich bylo šest. Šli dál a potkali raka. I ten šel s nimi, a tak jich bylo sedm. Šli, šli, až přišli do hlubokého lesa, tam nebylo ani ptáčka, ani živáčka, všude kolem pusto. Vandrovníčkové měli hlad, nebylo co jíst a noc se blížila.

I řeklo vejce kočce: "Ty máš dobré oči, vylez na strom a podívej se po nějakém světýlku!"

Kočka se vydrápala na strom, a když byla až nahoře, uviděla v lese chaloupku a v ní světýlko. Rychle slezla dolů a řekla ostatním.

"Půjdeme tam, a i kdyby tam čerti byli, musí nám dát najíst," řeklo vejce.

A šli. Když došli k chaloupce, povídá vejce koni: "Zatluč na dveře."

Kůň zabouchal na dveře, z chalupy vyšla stará baba a hned na ně spustila: "Co tu chcete, co tu hledáte? Jděte rychle pryč, jestli moji chlapci přijdou, nezbude z vás nic."

"Jen se o nás nestarej, raději nám najíst dej," řeklo vejce.

"Jděte k čertu, pro takové pocestné nic nemám," odpověděla baba.

Když to vejce uslyšelo, velice se rozhněvalo. Přikázalo volovi, aby vzal babu na rohy a zanesl ji do lesa. Vůl zanesl babu do lesa, hodil ji do jámy a přiběhl nazpět. Vešli do chalupy a tu slyšeli, že někdo jde. Všichni se lekli, jenom vejce zůstalo klidné. Poručilo, aby se kůň postavil za dveře, vůl doprostřed světnice, kočka, aby si vlezla do ohniště, krocan na polici, kachna pod lavici a rak do škopku s vodou. Pak vejce zhaslo světlo a samo se zahrabalo do popelu na ohništi. V chaloupce žili s babou loupežníci. Vraceli se z lupu a bylo jim divné, že ve světnici není světlo a že jim baba nejde otevřít.

"Asi zaspala," řekl jeden.

"Tak ji vzbudím," řekl druhý.

Sotva otevřel dveře, kůň ho kopl kopyty, až odletěl.

"Co to je za čerta!" zvolal loupežník, ale uprostřed světnice ho vůl nabral na rohy.

Když se obrátil k ohništi, kočka ho podrápala, a jak sáhl do popela, vejce se rozpuklo a vystříklo mu do očí. Celý popletený skočil ke škopku, aby si oči vymyl, a tam ho popadl rak za prst.

Loupežník bědoval a láteřil, vůl ho však ještě jednou nabral na rohy, krocan křičel: "Udri, udri, udri," a kachnička: "Tak, tak, tak, tak!"

Stěží se loupežník vypotácel z chalupy a vypravoval kamarádům, co se mu stalo: "Za dveřmi čeká mlatec se čtyřmi cepy, u prostřed světnice stojí jeden se železnými vidlemi, na ohništi druhý s ohromnými drápy, v popelu další střílí a ve vodě kdosi stříhá, ten na polici volá Udri, udri, udri, a pod lavicí zas někdo Tak, tak, tak!"

Loupežníci se lekli, do lesa utekli a nikdy se již do chalupy nevrátili. Tak žilo vejce v té chaloupce se svými kamarády pokojně do té doby, dokud nesnědli všechno, co zbylo po loupežnících. Potom se nejspíš všichni vrátili domů.

www.palmknihy.cz/detail/ebook_159594/Nemcova_Bozena:_Mahulena