Divotvorný zámek na Déčku

16. červenec 2017 | 10.49 |

Karel Jaromír Erben

Byla jednou jedna žena a měla syna. Ten syn živil matku i sebe. Pásl krávu a chodil na dříví,

nosil je do města na prodej a za ty peníze kupoval chléb.

I stalo se, že když se jednou vracel z trhu, přišel v lese k pastýřům a vidí, že bijí psa.

"Nebijte ho. Však vám to ubohé zvíře nic neudělalo. Raději mi ho dejte."

A pastýři mu řekli: "Co nám dáš? Dej nám ten chleba!"

I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů.

Matka se ptá: "Přinesl jsi chléb?"

"Nepřinesl. Ale psíka jsem koupil za chléb.

Ona pak řekla: "Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst."

"Půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba."

A šel. Když se vracel lesem z trhu, vidí, jak pastýři bijí kocoura.

"Nebijte to zvíře. Však vám neublížilo. Raději mi je dejte.

A pastýři mu řekli: "Co nám dáš?"
Syn: "Co bych vám dal? Nemám nic."

A pastýři řekli: "Ten bochník chleba."

I dal jim chléb a nesl domů kočku.

Matka opět toužebně čekala, a když přišel domů, ptala se: "Zdalipak mi neseš chléb?"

"Nenesu. Tuhle kocoura jsem koupil za chléb.

A stará matka mu řekla: "Nemáš sám co jíst, a což teprv kocour!"

On pak odpověděl: "Však to také bude k něčemu dobré. Nu, půjdu zas na roští, prodám ho a koupím chléb."

I šel potřetí, prodal a koupil chléb.

Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtějí hada zabít, a řekl:

"Nezabíjejte toho hada, však vám neublížil."

I prosil je, aby mu ho dali, že se mu líbí.

Pastýři řekli: "Co nám dáš, když ho nezabijeme?"

A on řekl: "Ten bochník chleba." I dal jim chléb a oni jemu hada.

Nesl si ho domů a had mu řekl: "Živ mě. Až vyrostu, potom mě k nám domů doneseš."

Když si ho přinesl domů, řekla matka: "Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?"

gif">

A on řekl: "Bude to také k něčemu dobré."

I šel zase počtvrté na roští, nasbíral ho a prodal, koupil čtyři bochníky chleba a přinesl je domů. A tak se všichni najedli. Pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil.

Had vyrostl a byl veliký. Tehdy ho donesl domů.

I řekl mu had: "Poslouchej! Moje máti bude ti dávat zlato i stříbro, ale ty neber nic než ten zámek, který tam za vraty visí. A když něco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek a přijde hned dvanáct mládenců a budou se tě ptát: "Co poroučíte?" A ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít."

A stalo se, jak had předpověděl. Jeho rodiče mu nabízeli poklady, ale když jinak nedal, dali mu přece jen ten zámek.

Když už byl kus od jejich domu, zaklepal na zámek a z něho vyšlo dvanáct mládenců a ptali se: "Co poroučíte?"

"Nic, než abyste mě donesli domů."

A v tom okamžení stál už před chalupou.

Když ho matka spatřila, radovala se: "Dobře, synáčku, žes přišel domů. Jak těžce jsem já byla živa, když tebe doma nebylo."

"Zato nyní budeme lépe živi, že jsme byli potud," řekl syn, zaklepal tiše na zámek a přiletělo
dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"

"Mně, matce, psíkovi a kočce jíst a pít."

A hned to tu bylo.

A tak žili spokojeně, až syn jednoho dne prohlásil: "Mámo, jděte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu."

Matka ho hubovala: "Co to žvástáš?"
Syn: "Jen jděte a řekněte mu to!"

Matka si to netroufala, ale nakonec přece jen šla a řekla králi, že by její syn rád jeho dceru.
A král jí řekl: "Jestliže bude mít také tolik dobytka a takový hrad jako já, tehdy mu ji dám.
Jinak přijde o hlavu."

Když to matka řekla synovi, ten jen poklepal na zámek a hned z něho vyskočilo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"

On řekl, že do zejtřka tu musí stát lepší hrad, nežli král kdy viděl, že musí mít víc dobytka nežli král a že tu musí být krásná zahrada a ptactvo všelikého druhu v ní zpívat. A to se do rána stalo.

Ráno dal zapřáhnout nejpěknějších šest koní a jel si pro dceru.

Tehdy král svolil a nařídil, aby svatba trvala pět let.

Když už trvala tři léta, začal mít ale nedostatek.

A tehdy řekl ženich: "A teď zas budu já po tři roky hostit vás."

Přišel na ty hody také mořský král a líbila se mu ta dcera královská. A všiml si, že i když nikdo nevaří, že je pořád jídel dost. A jednou také uviděl, jak se to pomocí zámku dělo. Počkal, až půjdou všichni spát, ukradl zámek, zaklepal na něho a přiletělo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"

"Abyste mne, tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli."

I stalo se. Ráno se všichni páni polekali, když se probudili v chudé chatrči. A ženich hned věděl, že přišel o všechno.

Šel tedy ke králi, aby vzal jeho matku k sobě a vydal se s kočkou a psíkem svůj zámek hledat.

Když přišli k moři, uviděli ho už z dálky. Sedli si na břehu a on povídá: "Kocourku, psíku? Vidíte? Náš hrad. Ale jak se do něho dostaneme?"
A jak byl unavený, usnul.

A tehdy si psík a kocour řekli: "Pojďme pro zámek my."

Pes povídá: "Ty neumíš plavat. Sedneš si na mě a já tě ponesu."

Když dorazili k zámku, který byl obklopen vysokou zdí, povídá psík: "Já ale neumím lézt po zdi."
"Chyť se mě nějak," řekl mu kocour.

A tak se dostali až na dvůr. A tady kocour povídá: "Ty počkej venku, já tam půjdu sám."

Mořský král měl taky takového kocoura a tak ti dva se domluvili a on toho našeho pustil dovnitř.

Kocour našel rychle zámek, vzal ho a už byl venku.

"Máš?" ptal se pes. "Mám!" Přelezli rychle zeď, přeplavali moře, až se šťastně dostali na břeh.
Jejich pán se zrovna probudil a hned jim povídá: "Jak se tam dostaneme?"

A oni řekli: "Pane náš, už jsme ti zámek přinesli."

A tehdy jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z něho vyskočilo: "Co poroučíte?"

"Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl dřív i s tím králem a mou ženou." A hned se to stalo.

I vešel do hradu a ona hned běžela k němu a objali se.

Mořského krále dal vsadit do věže, aby už nikomu neubližoval.

A tak zase dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastně živ. 

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11646508825-pohadky-karla-jaromira-erbena/217543110100001

divotvornýZámek

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře