Dvě TeReziA pKučera
jsme rodina Kučerova. Máme rádi pohádky všeho druhu a taky je někdy rádi literárně a výtvarně přetváříme. Rozšířený profil Tereza (16 let).
Jak se bubnuje na princezny na Déčku
Pohádky krále Jiřího na Déčku
Jak se bubnuje na princezny
Bylo jedno království a v něm král a princezna.
A tu princeznu zaklela zlá čarodějnice a skryla ji v podzemí.
Celá země se ponořila do smutku a do toho smutného království přivandrovali dva vysloužilí vojáci. Jeden z nich byl obyčejný vojín, druhý bubeník. Když se dozvěděli, že za nalezení princezny je vypsaná velikánská odměna, rozhodli se to zkusit.
Dostali od krále hned dvě stě zlatých, prý na cestovní vydání, protože král si myslel, že vyrazí hledat princeznu ještě ten den.
Ale vojín se ošíval, dukátky se mu třpytily v očích a nejraději by je všechny v hospodě hned propil. Jenže bubeník byl proti. A tak vyrazili hned.
Třetí noc našli lesní chatrč a v ní bábu celou střapatou, která jim hned povídá: "Vítejte, vojáčci, já dobře vím, co hledáte, ale beze mne tu princezničku nenajdete!"
Ráno je bába dovedla ke studni.
"Když z té studně dokážete všechnu vodu vypít, dostanete se k princezně."
Bubeník si jen mnul bradu, ale vojín se hned hrnul k dílu.
"Co bych tu vodu nevypil! Dokázal jsem vypít i sud vína!"
Lehl si k okraji studně a pil a pil a pil...
0001pt;line-height:
normal">Docela dole se v hloubce lesklo odhalené dno.
Babka vytáhla z kapsáře hedvábnou šňůru.
"Jeden z vás se musí spustit dolů. Nalezne tam veliký kámen a pod tím kamenem je vchod do zakletého zámku."
Na řadě byl teď bubeník. I spustili ho dolů hedvábné šňůře. Dole našel velikánský kámen, a když ho odsunul stranou, vstoupil do labyrintu chodeb, kde nikoho nepotkal. Až objevil komnatu, kde na zdi visel buben. Zaradoval se a udeřil do něj paličkami, jak byl zvyklý. A zabubnoval znovu, protože buben měl krásný zvuk jako jarní bouřka.
V tu ránu se začali odevšad sbíhat sluhové, potom se před bubeníkem do pozoru postavili tři generálové a pravili jednohlasně: "Co poroučí císařská jasnost?"
Bubeník se zamyslel a pak vydal rozkaz.
"Připravte mi koupel a pěkné šaty a potom mě doveďte k princezně!"
A tak se i stalo. V komůrce vysoké věže nalezl princeznu. Ta, když ho uviděla, velice se zaradovala a z velké vděčnosti mu darovala svůj prsten. Bubeník princeznu přivedl až ke studni a zavolal nahoru, aby jeho kamarád vojín spustil dolů vědro, na kterém nejdřív princeznu a potom i jeho vytáhne nahoru.
Vojín skutečně princeznu opatrně vytáhl nahoru a potom se chystal nasednout do vědra i bubeník.
Na poslední chvíli mu ale něco šeptalo.
"Nevěř vojínovi... Vidí princeznu, vidí odměnu, dukáty se mu v očích třpytí a srdce černá."
Bubeník tedy do vědra vložil velký balvan, co za vchod sloužil, a zavolal z hlubiny, že vojín může táhnout.
Až do poloviny hloubky studně vojín táhnul, jak se patří, ale potom najednou pustil šňůru a nechal vědro roztříštit o dno studně.
Bubeník viděl, že jeho zlé tušení se nemýlilo...
Osaměl v podzemí a nezbylo mu, než se vrátit do zakletého zámku. Protože si ho tam všichni považovali jako svého císaře, užíval si nejdříve hojnosti, ale časem se mu stýskalo víc a víc po světě na zemi, po slunci a hlavně po princezně.
Ta se mezitím dostala s proradným vojínem až domů, kde bylo slávy, že jí nebralo konce.
Princezna by byla ráda všem řekla, jak zle se vojín zachoval ke svému kamarádovi, a že nebyl sám, kdo ji pomáhal osvobodit, ale vojín jí pohrozil, že se jí pomstí, a i králi provede nějakou hanebnost,
když ho vyzradí.
A tak si alespoň vymohla od svého otce slib, že za vojína se provdá až za rok. Pořád totiž doufala,
že se bubeník možná zachránil, a nějakým zázrakem se jednoho dne objeví v královském paláci.
Ten měl mezi tím dost zahálčivého života pod zemí a rozhodl se, že zkusí najít jiný východ.
Po dlouhatánském hledání se mu to konečně podařilo.
Vylezl z podzemí a nakonec došel k branám, které byly vyzdobeny svatebními prapory.
Uteklo totiž tři sta šedesát dní a princezna si měla brzy vzít proradného vojína.
Bubeník našel zlatnickou dílnu a nabídl mistrovi obchod.
"Udělám ti pro princeznu prsten, za který dostaneš pohádkové bohatství. Nemůžeš tratit. Buď zbohatneš, anebo si necháš prsten."
Zlatník půjčil bubeníkovi na noc svoji dílnu a ráno si převzal prsten. Podivil se, protože prsten byl celkem obyčejný, ale bubeník se nedal.
"Dones prsten princezně a chtěj za něj dvacet tisíc dukátů, ale nesmíš ho ukázat nikomu dřív, než samotné princezně!"
Princezna, jen co spatřila prsten, věděla od koho je. Po záhadném zlatníkovi se ale slehla zem.
A nastal den svatby. Už se řadil průvod, aby došel do kostela, když v tom se pod schody ozvalo nejdříve jemné, ale potom stále hlasitější bubnování.
Dvořané se rozhlíželi, co to znamená, princezna věděla...
Rozběhla se po dlouhých schodech, a když z posledního seskočila, pohlédla do očí bubeníkovi, který hrdě na buben oznamoval, že si přišel pro svoji nevěstu.
Princezna mu skočila do náruče a třikrát ho políbila.
Král se divil, ale princezna mu všechno vypověděla.
A když už byla ve svatebním a bubeník v císařském šatě z podzemní říše, udělali tu svatbu těmhle dvěma.
A co ten neřád vojín? Ten se vypařil a občas ho prý někdo spatří, jak ještě pořád utíká.
decko.ceskatelevize.cz/pohadky-krale-jiriho
