Dvě TeReziA pKučera
jsme rodina Kučerova. Máme rádi pohádky všeho druhu a taky je někdy rádi literárně a výtvarně přetváříme. Rozšířený profil Tereza (16 let).
Janíček a jeho koníček na Déčku
Pohádky krále Jiřího na Déčku
Janíček a jeho koníček
V jedné pohádce, v jednom království a v jedné vesnici žil sirotek Janíček.
Neměl už nikoho a tak se rozhodl, že se vydá do světa.
Došel do hlubokého lesa a na zelené trávě se tam pásl starý vychrtlý kůň.
"Janíčku, sedni si na mne, já tě povezu. Jenom si vyber - mám jít po zemi nebo povětřím?"
Janík nevěděl, co si o tom má myslet, a tak raději opatrně zvolil jízdu po zemi.
Když dojeli na kraj lesa, spatřili na cestě ležet zlatou podkovu.
"Neber tu podkovu, přinese ti neštěstí!" varoval kůň Janíka.
Ten ale nedbal a podkovu si schoval.
Ujeli čtyři míle a v poli zase něco svítilo. Světe div se, byla to zlatá hlava.
A koník Jendu varoval podruhé, aby hlavě dopřál klidu, ale on zase nedbal, a schoval zlatou hlavu do batohu.
Pak už dojeli do královského města, kde panoval smutek. Královská dcera se totiž už před roky ztratila a nikdo nevěděl kam.
pise.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/heart.gif">
Janík si našel práci jako pacholek ve stáji. Byl blízko svému koníkovi a i práce se mu líbila. Byl šikovnější než ostatní a rád pracoval dlouho do noci. Když už ostatní spali, zavěsil vždycky zlatou podkovu na trám a ta tak zářila, že měl světla jako ve dne.
Jenže závistivý lokaj ho udal králi a ten mu podkovu sebral, i když se Janík bránil, že ji poctivě našel. Janík si tedy začal svítit zlatou hlavou, ale i tentokrát skončil předvedený před krále.
"Tu báchorku o zlaté podkově jsem ti uvěřil, ale že jsi náhodou našel ještě i zlatou hlavu, to už nemůže být pravda. Nechám tě popravit!"
Smutný Janík se svěřil koníkovi a ten mu poradil: "Nabídni králi, že zkusíš jeho dceru najít!"
Když král vyslechl Janíčkovu nabídku, chvíli přemýšlel a potom souhlasil. Dokonce nechal zlatým písmem napsat královský list, aby mohl Janíček cestovat všude, kam bude potřeba.
Koník s Janíkem vyrazili a za měsíc zastavili před ohromnou skálou.
Janík seskočil a dotkl se skály. Ta se k jeho překvapení rozestoupila. Janík uvnitř našel komnatu se lstivou čarodějnicí, která hlídala kolíbku s malou princezničkou.
Janíček zahlídl v očích čarodějnice problesknout hady, a tak neváhal a vší silou ji udeřil. Ta se v ten okamžik proměnila v krvelačné létající draky.
Janíček vzal princeznu a jen tak tak vyskočil ze skály ven. Koník do kamene kopl kopytem a skála se bezpečně zavřela.
Když přivezl Janíček princeznu králi, ten se tuze zaradoval, ale Janíčka nechtěl propustit.
"Jsi šikovný a divotvorné věci nalézáš. Přines tři zlatá péra z hlavy draka od červeného moře, a pak budeš volný!"
I vydal se Janíček na dalekou cestu. A všude se ho vyptávali, kam jede. Když to vypověděl, podivili se,
a vždycky měli nějakou prosbu.
V bílém království měli trápení se studnou, která začala vysychat.
V modrém království zase chřadnul strom, který rodil zlatá jablka.
A v azurovém zase stonala královská dcera a nikdo nevěděl, jak jí pomoci.
Na břehu červeného moře se koník vznesl a po celém dni doletěli do nádherného zámku, kde našel Janík krásnou dívku.
Ta, když ho uviděla, hned ho schovala do kované skříně.
"Můj otec by tě roztrhal, nesmíš vydat ani hlásku."
"Ale já potřebuji tři zlatá péra, abych získal svobodu!"
"Schovej se a uvidíš!" odpověděla dívka.
A už do síně vletěl hrozný drak, položil hlavu dívce do klína a usnul.
Dívka mu opatrně vytrhla zlaté pero a drak se vzbudil.
"Promiň, otče, doslechla jsem se o nemocné dívce, které není pomoci," řekla ustaraně.
"To je lehká věc. Stačí jí pošeptat tři kouzelná slova." A drak ta slova princezně řekl a zase usnul.
Když mu princezna vytrhla i druhé a třetí péro, vždy se vymluvila, že přemýšlí nad neštěstím těch dobrých lidí.
A drak, aby už mohl spát, jí vždy poradil.
Když ráno drak odletěl, Janíček poděkoval dívce za zlatá péra a za rady, které díky ní slyšel.
Na zpáteční cestě potom pošeptal nemocné princezně kouzelná slova, v království s usychající jabloní stačilo vyhnat červa z kořenů a studna se v bílém království začala plnit, když vyhnali obra, který si v podzemí jen pro sebe vodu schovával.
Janíček slavně přijel před krále a předal mu zlatá péra. Myslel si, že teď už mu musí král darovat svobodu, ale mýlil se.
"Čeká tě poslední zkouška," promluvil k němu král. "Ale to, co přineseš, když uspěješ, přinese tentokrát štěstí tobě."
Janík už nevěřil, že se svobody dočká, a pověděl koníkovi, že tentokrát mají přinést mléko mořských klisen.
Koník zařehtal, že prý to je lehká věc. Donesl Janíka na břeh Severního moře a tam třikrát zařehtal.
Z moře vyběhly bílé klisny s hříbaty a dovolily Janíkovi, aby si vzal trochu jejich mléka. A ráno už byli zpátky u krále.
Ten přikázal, aby přinesli kolébku s malou princeznou. Potom požádal Janíka, aby princezničku pokropil mlékem mořských klisen. Ten to učinil a z malé princezničky se stala krásná dívka.
"To je tvá odměna, žes mi tak poctivě sloužil," pravil král. "Dávám ti svou dceru za ženu a z tebe bude náš nový král!"
A byla svatba.
A to je konec.
decko.ceskatelevize.cz/pohadky-krale-jiriho
