O princi Vojtíškovi na Déčku

2. září 2017 | 17.14 |

Pohádky krále Jiřího na Déčku

O princi Vojtíškovi

Žila královna a žil král, a ti si moc přáli, aby se jim narodilo děťátko.
Až se jednou dočkali. Pak se král vypravil, aby pro své děťátko našel kmotra. Říkal si, že nechá osudu, aby mu ukázal, kdo se má jejich synkovi kmotrem stát.

A skutečně hned ráno potkal dva nebohé žebráky. Král nevěděl, že mu skutečně do cesty vstoupil osud. Protože ti žebráci byli svatý Petr a dokonce sám Pán Bůh.

Před křtem se svatý Petr radil s Pánem Bohem: "Tomuhle děťátku bych chtěl přát, aby se mu na zemi dobře vedlo a co by si přálo, aby se mu splnilo."

A Pán Bůh k tomu přidal, že bude přát, aby se mu i po smrti dobře vedlo.

Potom šli do kostela a byli královskému synkovi milými kmotříčky.

Jenomže jejich rozmluvu vyslechl voják, který měl zrovna stráž, a hned se mu do srdce zahryzla zlá myšlenka. Jestli to dítě bude mít takovou moc, kterou mu ti dva prorokovali, mohl by ji pro sebe využít. Ukradl jednou to malé miminko a vychovával ho v horách až do jeho třinácti let.

Potom si našel chudou vdovu a žili jako rodina. V době chlapcových patnáctých narozenin ho vzal do lesa.

"Tady máš pušku a zkus trefit támhleten kámen v dálce."

Ukázal voják na bílý křemen, který na délku dvou kmenů vzdálený ležel v trávě.

Vojta nikdy nestřílel, ale zamířil a potom prásk! Křemen se rozletěl, jak ho trefil přímo doprostřed.

A vojákovi to v hlavě jen bzučelo: "Kdybych já měl jeho dar a všechno trefil a všechno měl, co bych si pomyslel, to bych pro sebe mohl zařídit na světě věcí... "

Takhle černě si pro sebe dumal až do večera, když už byli s Vojtou doma.

A vymyslel tuhle hrozitánskou věc. Uložil ženě, že by potřeboval Vojtovo srdíčko. A že když mu ho neobstará, zle se jí povede. A odešel do lesa, aby to mohla nebohá žena vykonat.

Jenomže ta měla soucitné srdce, a tak se se strašlivým úkolem svěřila Vojtovi.

A ten si hned věděl rady.

"Vezměte kohoutka, stejně jste chtěla vařit polívku, a srdce z toho kohoutka vydávejte za to moje. Já se tady schovám pod postel a uvidíme, co se bude dít."

Když se vrátil voják z lesa, předložila žena srdce z kohoutka, a voják z radosti, že mu jeho plán tak hezky vychází, jí všechno pověděl.

"Vojta má od svatého Petra tu moc, že na co si pomyslí, to se mu splní. A teď budu mít i já jeho moc."

To všechno slyšel Vojta schovaný pod postelí a myslí si: "To jsem netušil, jakou mám moc. Ať se ten proradný voják v psa promění!" A tak se stalo.

Vojta tak měl loveckého psa a pušku, kterou všechno trefil.

Jednou pořádal král hon a sezval všechny myslivce z okolí. Rozdělili se a král si k sobě vzal mladého myslivečka Vojtu. Chodili po lese a král se podivoval, že na kterou zvěř ten myslivec zamíří, tu trefí.

Myslivci se nechtěli nechat  nějakým mládenečkem zahanbit a krále to zápolení začalo bavit. A navíc ? ani nevěděl proč , mu bylo s myslivečkem v lese náramně dobře.

Procházeli se, rozmlouvali o stromech o zvěři anebo se jen tak dívali, co je kde zajímavého.

Už to vypadalo, že pro samé povídání nic neuloví, ale Vojta si pomyslel: "Ať máme zvěře desetkrát víc než před obědem!"

A skutečně! Než se vrátili na paseku, kde se měli setkat s ostatními, s každým výstřelem ulovili deset kusů té nejbáječnější zvěřiny.

Ostatní myslivci na to koukali celí zaražení, protože oni sami dohromady ani těch deset kousků neulovili.

Král se tomu smál a přikázal připravit hostinu.

A chtěl se bavit: "Kdo z vás umí nějaký kousek, ať ho předvede!"

Jeden myslivec dovedl s puškou tak zatočit, až nebyla vůbec vidět a ještě vystřelit, a ještě trefit esovou kartu! Další si potom zavázal oči a hodil nůž na patnáct kroků, a on se zabodl do jablka,
které bylo na pařezu položené.

Král pochvalně zatleskal, ale pak se otočil k myslivečkovi, aby se i on nějakým kouskem blýsknul.

Vojta se uklonil, přivedl svého psa a pravil: "Přeji si, aby z toho psa byl člověk!"

A skutečně. Najednou stál před králem onen voják a celý se strachy třásl. Vojta jim po pravdě vypověděl, co si pamatoval. Jak žil s tím vojákem v horách a potom s hodnou ženou v chalupě, jak ho voják naváděl, aby si různé věci přál a ony se splnily. A i to, jak chtěl hrozným způsobem  jeho dar svatým Petrem daný získat.

A v tom král pochopil, že našel svého syna, kterého už s královnou oplakali!

Vojta tomu nejdříve nemohl uvěřit, ale potom ho zaplavila obrovská radost, když pochopil, že má hodné rodiče, se kterými se už málem neshledal.

Ale král měl pro něho i smutnou zprávu. Jeho maminka, královna, se od chvíle, kdy ztratila svého synka v zahradě, krutě roznemohla a jen v zahradě sedávala, nemluvila a hleděla na stezku, jako by čekala, že se tam její dítě objeví.

Vojta za ní hned běžel a myslel si, že jí svým kouzlem bude muset uzdravit, ale nebylo toho třeba.

Jakmile ho královna uviděla, všechna nemoc a smutek z ní spadla.

A co se stalo s tím vojákem? Vlastně nikdo neví. Najednou byl pryč. Ale říká se, že svatý Petr ho půjčil čertům, aby navěky strážil vchod do pekla.

Ale kde ten vchod je? Bůh ví... 

decko.ceskatelevize.cz/pohadky-krale-jiriho

opv

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře