Dvě TeReziA pKučera

 jsme rodina Kučerova. Máme rádi pohádky všeho druhu a taky je někdy rádi literárně a výtvarně přetváříme. Rozšířený profil Tereza (16 let). 

rubriky:

přihlášení

odkazy:

archiv článků:

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

0001pt;line-height: normal">Když přijel do zámku, zjistil, že se mu v noci narodila dceruška.

Zamračil se, zavolal služebníka a povídá: "Půjdeš do lesa, v chalupě tam uhlíř zůstává, dáš mu peníze a on ti dá malé dítě. To dítě vezmeš a na cestě utopíš!"

Služebník šel, vzal děťátko do košíku, a když přišel k hluboké řece, hodil je i s košíkem do vody.

A děťátko se neutopilo: plulo v košíku po vodě, až připlulo k chalupě rybáře.

Rybář ho vytáhl, a donesl ženě: "Vždyckys chtěla mít synáčka, a tu ho máš: přinesla nám ho voda."

A tak mu říkali Plaváček.

Řeka teče, léta minou a z hocha se stal krásný mládenec.

Jednou tudy jel na koni král.

"Švarného hocha máte, je-li to váš syn?"

"Je a není," odpověděl rybář; "je tomu dvacet let, připlaval po řece v košíku a vychovali a jsme ho."

Král zbledl a povídá Plaváčkovi: "Potřebuji posla do zámku."

Sedl a napsal své paní list: "Toho mladíka dej bez meškání mečem probodnout. Až se vrátím, ať je vykonáno."

Plaváček vydal se hned na cestu. Než se nadál, zabloudil.

Tu potká starou babičku: "Kampak, Plaváčku?"

"Jdu se psaním do zámku a zabloudil jsem."

"Dnes už beztak nedojdeš," řekla babička, "zůstaň u mne na noc."

Když hoch usnul, vytáhla mu psaní z kapsy a dala mu tam jiné, ve kterém bylo napsáno: "Toho mladíka dej hned s naší dcerou oddat. Až se vrátím, ať je vykonáno."

Když královna psaní přečetla, dala vystrojit svatbu. Po několika dnech přijel král
a rozzlobil se.

"Vždyť jsi mi to sám poručil!" podala mu psaní královna.

Král prohlíží písmo, pečeť, papír, vše bylo jeho vlastní.

I dal si zavolat zetě a Plaváček vypravoval, kterak zůstal na noc u své kmotry. Král poznal, že to byla Sudička.
"Zdarma přece mým zetěm nebudeš! Chceš-li mou dceru, přivezeš jí tři zlaté vlasy Děda Vševěda."

Plaváček šel dlouho, přes hory doly, až přišel k černému moři. Tu vidí loď a na ní převozníka.

"Kampak máš namířeno?"
"K Dědu Vševědu."

"Na takového posla dávno čekám. Dvacet let tu převážím a nikdo mne nejde vysvobodit. Když se Děda Vševěda zeptáš, kdy bude mé roboty konec, převezu tě."

Potom přišel k velikému městu a před městem potká stařečka.

"Kampak jdeš?"
"K Dědu Vševědu!"

"Na takového posla tu dávno čekáme. Musím tě k našemu panu králi dovést."  

Když tam přišli, řekl král: "Měli jsme tu jabloň, nesla mladící jablka: ale už dvacet let nenese jabloň
ovoce žádné. Slib mi, že se Děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc."

Potom přišel zase k jinému městu. Nedaleko kopal muž hrob.

"Kam ses vydal touto cestou?"
"Jdu k Dědu Vševědu."

"K Dědu Vševědu? Náš pan král na takového posla už dávno čeká; musím tě k němu dovést."

Když tam přišli, řekl král: "Měli jsme tu studnici, prýštila z ní živá voda: ale před dvaceti lety voda přestala téct. Slib mi, že se Děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc."

Šel pak dlouho a daleko černým lesem, až uprostřed toho lesa vidí zlatý zámek Děda Vševěda. Plaváček vešel do zámku, ale nenašel tam nikoho, než starou babičku, svoji kmotru.

"Jsem ráda, že tě zase vidím, copak tě sem přivedlo?"

"Král mne poslal pro tři zlaté vlasy Děda Vševěda."

Babička se usmála: "Děd Vševěd je můj syn, já ti ty vlasy opatřím. Můj syn je sice dobrá duše; když ale přijde na večer hladový domů, mohl by se rozzlobit. Je tu prázdná káď, přiklopím ji na tě."

Plaváček poprosil, aby se taky zeptala na ty tři věci, co slíbil.

Najednou strhl se venku vítr a západním oknem do světnice přiletělo Slunce. "Čuchám, čuchám, člověčinu! Kohopak tu, matko, máš?"

"Ale, kohopak bych tu mohla mít? Celý den lítáš po světě a tam se té člověčiny načucháš; není divu, že ji pořád cítíš!"

Po večeři položil Děd Vševěd svou hlavu babičce na klín a usnul. Babička mu pak vytrhla zlatý vlas a hodila na zem.

"Co mi chceš, matko?"

"Nic, synáčku, nic, dřímala jsem jen a měla jsem divný sen o jednom městě, měli tam pramen živé vody".

"Snadná pomoc: v té studnici na prameni žába sedí, ať žábu zabíjí, poteče voda jako prve."

Když stařeček potom zas usnul, vytrhla mu babička druhý zlatý vlas. "Co zase máš, matko?"

"Nic, synáčku, nic, zdálo se mi zas o jednom městě, měli tam jabloň."

"Snadná pomoc: pod jabloní leží had, užírá jí síly: ať hada zabijí, ponese ovoce jako prve."

Potom stařeček brzy zas usnul a babička mu vytrhla třetí zlatý vlas.

"Což mne, matko, spát nenecháš?"

"Nehněvej se, synáčku! Zdálo se mi o převozníkovi na moři."

"Hlupák! Ať dá jinému veslo do ruky a sám vyskočí na břeh."

K ránu na klíně své matičky probudilo se krásné zlatovlasé dítě, Sluníčko, a východním oknem vyletělo ven.

Babička odklopila káď a řekla Plaváčkovi: "Tuhle máš zlaté vlasy."

Plaváček poděkoval a šel.
Když přišel do prvního města, poradil králi, co mu Děd Vševěd řekl. I druhému králi Plaváček dobře poradil a jabloň za noc oděla se květem. Když byl Plaváček u moře, ptal se ho převozník, kdy bude vysvobozen.

"Dříve mě převez, pak ti povím."

"Až zas budeš někoho převážet," řekl mu potom Plaváček, "dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh!"

Král ani svým očím nevěřil, když mu Plaváček ty tři zlaté vlasy Děda Vševěda přinesl.

A Plaváček vypravoval, kterak jednomu králi dopomohl k mladícím jablkům a druhému k živé vodě.

"Mladící jablka a živá voda!" opakoval si král; "kdybych jedno snědl, omládl bych; a kdybych i umřel,

tou vodou bych zas ožil!"  

Vydal se na cestu a potud se ještě nevrátil.

A tak se stal uhlířův syn zetěm královým, jak Sudička usoudila, a král snad ještě pořád tam převáží přes černé moře! 

www.ceskatelevize.cz/porady/10639247043-cteni-do-ouska/213542154000015-tri-zlate-vlasy-deda-vseveda

Zpět na hlavní stranu blogu