Čtení do ouška na Déčku
Obuchu, hýbej se
KAREL JAROMĺR ERBEN
Jeden švec spravoval v sobotu staré střevíce, aby v neděli mohl jít do kostela.
Dělal pozdě do noci, a ráno, když skončil svou práci, pořádně se oblékl, vzal si knížku k modlení a šel.
Tu slyšel v kostele kázat: jestli někdo jmění své obětuje kostelu, že mu to pán Bůh jiným způsobem stokrát víc vynahradí.
A že byl švec chudý, umínil si svou chalupu i kopyta prodat, a to, co strží, donést knězi na kostel.
Když přišel domů, pověděl ženě, co chce udělat, a za několik dní byly peníze už u faráře.
Ale den za dnem plyne, děti pláčou hladem, žena pak div že kyjem muži svému nenamlátí, a náhradu nikde nevidět.
Konečně, když už na ševce hlad příliš naléhal, oblékl se za starého žebráka, vzal do ruky hůl a šel raději pána Boha hledat.
Chodil jeden i druhý den, až nalezl starého pastýře, jenž pásl veliké stádo ovcí. A protože měl švec veliký hlad, přišel k němu, aby mu dal najíst drobků, co mu zůstaly v hrnečku.
Když jedl, vypravoval všecko, co učinil a jak se mu nyní špatně vede.
Tu se ten starý ovčák nad ubohým ševcem slitoval, daroval mu beránka, z kterého na každé zavolání: "Beránku, otřes se!" dukáty pršely.
Ale dal mu ho s výstrahou, aby se v jedné vsi, kudy musel jít, nestavoval v hospodě u své kmotry.
S velikou radostí vzal švec beránka na ramena, poděkoval starci a pospíchal domů.
Jakmile ale zašel za vršek, začal ovčákovým slovům nedůvěřovat, postavil beránka na zem a řekl: "Beránku, otřes se!"
A v tom okamžení válely se dukáty pod beránkem a švec se pokládal za nejšťastnějšího na světě.
Rychle naložil si beránka na ramena a ubíral se dále k domovu. A když šel kolem té hospody, vyšla kmotra na cestu a prosila ho, aby ji navštívil.
Švec na počátku trochu se zdráhal, ale chtěl se pochlubit, že má v kapse dukáty. Stavil se u kmotry
a svěřil jí beránka s výstrahou: Ale, kmotra, neříkejte mu: "Beránku, otřes se!"
Potom si sedl na lavici a vypil skleničku kořalky.
Ale kmotra, baba prohnaná, hned si domyslela, že za těmi slovy musí být nějaká tajnost.
Zanesla beránka do jiné světnice a řekla: "Beránku, otřes se!"
A když viděla, že z něho padaly dukáty, začala přemýšlet, jak by svého kmotřence ošidila. I umínila si, že ševce opije a na druhý den ráno, že jemu dá jiného beránka ze svého stáda. A to taky udělala.
Časně ráno vzal švec beránka na ramena a pospíchal k ženě i k dětem. Plakaly hladem a on jim hodil několik dukátů, aby žena připravila dobrý oběd. Žena se nemohla vynadivit, odkud její muž má tolik peněz, ale bála se ho zeptat.
Po obědě postavil švec beránka na stůl, zavolal děti, aby se radovaly s ním, až se budou koulet dukáty, a vykřikl: "Beránku, otřes se!"
Ale beránek stál jako dřevěný, ani hlavou nepohnul.
Děti už neměly hlad, a tak začaly se smát, žena myslela, že se muž zbláznil.
Švec rozhněvaný, že ho zvíře neposlouchá, ještě jednou opakoval slova starcova, ale zas nadarmo,
a tak shodil beránka se stolu.
Dokud dukáty stačily, bylo dobře. Když už se peněz nedostávalo, začala žena muže proklínat, že nic nedělá a o živnost se nestará.
Tu nezbylo ševci zase nic jiného, nežli hůl do ruky vzít a jít hledat starce. Věděl sice dobře, že ho zle přivítá, ale co měl dělat?
Avšak starý ovčák slitoval se opět nad ubohou rodinou.
Dal mu nyní ubrousek, který na každé zavolání: "Ubrousku, prostři se!" sám se prostřel a nejlepší jídla i nápoje stály na něm.
Ovčák ale přidal výstrahu, aby se švec u své kmotry znovu nestavoval. Švec poděkoval starci a šel domů.
Jakmile byl za vrškem, posadil se na zem a řekl ubrousku, aby se prostřel, ne ze zvědavosti, ale z hladu, že mu v břiše kručelo.
Když pak najedený šel kolem hospody, už tu stará kmotra na něj přede dveřmi čekala. Prosila ho co nejvlídněji, aby dům její neminul, a doložila to starým příslovím: "Kdo mine hospodu, nohu si vyvrtne v chodu."
Švec dlouho se rozmýšlel, ale nakonec přece jen vešel.
Kmotře dal schovat ubrus a řekl jí: "Ale, milá kmotřičko, neříkejte: Ubrousku, prostři se!"
Kmotra bylá chytrá i nalívala mu na přivítanou kořalky zadarmo. Švec pil skleničku za skleničkou, až se mu v hlavě začalo stmívat. Potom udělala kmotra s ubrouskem to samé, co minule s beránkem.
Švec přiběhl domů k ženě a dětem, hodil ubrousek na stůl a zavolal: "Ubrousku, prostři se!"
Ale ubrousek ani se nepohnul a švec poznal, co se stalo. Začal babu kmotru proklínat. Poté vrátil ke starému pastýři a prosil ho na kolenou, aby se nad ním slitoval a ještě jedenkrát mu pomohl.
Pastýř dlouho se zdráhal, ale nakonec mu dal hůl stříbrem okovanou a drahými kameny vykládanou. Poručil mu, aby se tenkrát u své kmotry zastavil a zapamatoval si slova: "Obuchu, hýbej se!"
Švec byl zase rád a děkoval stařečkovi nastokrát. Ale když zašel za vršek, chtěl vědět, co ta hůl skutečně dovede.
I řekl: "Obuchu, hýbej se!"
V okamžiku stáli před ním dva ohromní chlapi a začali ho mlátit. Švec náramným strachem nevěděl, jak jim poručit, aby ho přestali bít. Konečně, když už měl dost naloženo, vzpomněl si a zavolal: "Obuchu, dost!"
Na to hned chlapi zmizeli a stála před ním zase jen hůl.
"Dobrá, dobrá," řekl švec, když ze země vstával, "ty mi k těm předešlým darům dopomůžeš!"
Když přišel do vsi, stavil se u kmotry a vítal se s ní jako se starou známou.
Kmotra ho ráda viděla, neboť si myslela, že zas bude mít dobrý zisk. Dobře ho uctila a potom se začala vyptávat, nemá-li něco, co by si chtěl u ní tentokrát schovat.
Tu jí švec podal svou hůl a prosil, aby jen neříkala: "Obuchu, hýbej se!"
Baba potají hlupákovi se smála a myslela si: "Kdyby mně aspoň pokaždé nepovídal, co nemám říkat!"
Šla hned s holí do jiné světnice a ledva překročila práh, zavolala s dychtivostí: "Obuchu, hýbej se!"
Tu jí hned dva chlapi začali holemi mlátit tak, až smyslů pozbývala.
Švec mezitím pořád jen křičel: "Obuchu, jen víc! Jen víc! Dokud mi nevrátí mého beránka a můj ubrousek."
Tu nezbývalo kmotře nic jiného, než aby ševci vrátila, co mu náleželo. Dala přinést beránka i ubrousek.
Když se švec ujistil, že ty věci jsou skutečně jeho, zavolal: "Obuchu, dost!"
A potom s těmi třemi dary pospíchal domů k ženě a dětem.
Doma pak byla radost veliká, neboť měli peněz i jídla dost.
Přitom ale nikdy nezapomněli na Boha i na jiné lidi, a každému chudému rádi pomáhali.
