O kocouru, kohoutovi a kose na Déčku

Čtení do ouška na Déčku

O kocouru, kohoutovi a kose

BOŽENA NĚMCOVÁ

Jeden tatínek měl tři syny, nejstaršího Martina, prostředního Matěje a nejmladšího Michala.

Když byl na smrtelné posteli, zavolal si je k sobě a řekl: "Víte, že chalupa je to jediné co máme. Máte ještě ale kohouta, kocoura a kosu. Ty tři věci si rozdělte, mezi sebe, nehádejte se."

To dořekl a zemřel.

Když synové tátu pochovali, rozdělili si vlastnictví. Martin si vzal kosu, Matěj kohouta a Michal kocoura.

"Milí bratři," řekl Martin, "doma všichni být nemůžeme, sice bychom hladem umřeli. Zůstaňte tady, já půjdu s kosou do světa." Vzal kosu a šel.

Šel dlouho, až přišel do jedné země, kde byli lidé ještě tuze hloupí. Když přichází k městu, potká jednoho člověka a ten se ho ptá, co nese.
"Kosu nesu."

"A co je to?"
"Tím se tráva seče."

"I toť je výborná věc, my musíme trávu rukama trhat, což nás velké namáhání stojí. Kdybyste chtěl
k našemu králi jíti, on by vám toho podžírače dobře zaplatil."

"I proč ne, půjdu."

Král se tomu nástroji velice divil a hned Martina zjednal, aby šel na královská luka.

Martin šel a s ním množství diváků.

Martin nebyl vůbec hloupý, vrazil kosu v půl louce do země, řekl, aby mu přinesli v poledne oběd pro dva a pak z louky všechny odehnal. V poledne, když přinesli jídlo, divili se, že je takový kus louky posečen.

Martin snědl oběd i za kosu, tak to dělal každý den, dokud všechny louky neposekal. Když byl se vším hotov, šel si ke králi pro peníze.

"Tvůj podžírač tedy sám trávu podžírá?" ptal se král.

"Sám, pane králi, sám."

"Jestlipak bys nám ho tady nechal za tisíc zlatých?"

"Hmm, stojí ovšem za více, ale dám vám ho za ty peníze, proč ne." řekl sekáč, přijal peníze a šel domů.

Přišel druhý rok, tráva narostla a byl čas ji pokosit. Poručil král, aby se vynesl podžírač na louku. Čekali den, čekali dva, ale kosa se trávy už nikdy ani nedotkla.

Zatím měli bratři dobré časy a děkovali otci, že jim tak výnosné dědictví zanechal.

Za nějaký čas, když peníze docházely, řekl Matěj: "Teď půjdu já do světa." Vzal kohouta a šel.

I přišel zase k jednomu městu a potkal pána.

"Copak to neseš?" ptal se pán.
"Nesu kohouta."

"Takový ptáky zde nemáme, k čemu je dobré?"

"Ten pták přivolává den."

"A né, kecáš. My ho musíme každý den vyprovázet tam za ten vrch a ráno mu zase jít naproti.
Kdyby ten pták měl takovou vlastnost, zaplatil by ti to král mnoha tisícema."

"Vždyť se můžete přesvědčit," řekl Matěj a šel s pánem ke králi.

"I to by nebyl penězi k zaplacení, jestli je tomu tak, jak povídáš", řekl král.

Netrvalo to dlouho a den odešel, aniž ho byl, kdo vyprovodil.

Král byl rád, a rána se ani dočkat nemohl. O půlnoci všichni vstali, dávali pozor, jak bude kohout den přivolávat. Odbila jedna hodina, nic, bily dvě, kohout zakokrhal a všichni se vyděsili, co je to za divný zpěv. Bily tři hodiny, kohout zase kokrhal, a tak pořád, až do čtyř hodin, kdy se již docela rozbřesklo.

Král pak hned poručil, aby dali Matěji pět tisíc. Matěj schrábl peníze, poděkoval a šel domů.

Bratři ho s radostí přivítali a měli se zase nějaký čas dobře. Že však s penězi nehospodařili, rozkutálely se jim.

"Nyní, bratři, půjdu já do světa," řekl Michal.

Strčil kocoura do pytle a šel. Dlouho chodil, až přišel k městu, kde ho potkal jeden muž a ptal se ho, co to v tom pytli nese.

"Kocoura," odpoví Michal a ukazuje mu ho.

"To je divné zvíře, k čemu je dobré?"

"Chytá myši, ať jich je kolik v domě, všechny je pochytá.

"Honem ke králi! Bo v zámku tolik myší, že nám div po stole neběhaj a král by dal co nevím co, co by
někomu poštěstilo vypudit."

Když přišli ke králi, řekl muž: "Milostivy králi! Ten chalan má kocoura lapáka. To je zvíře, které myši lapá."

"Je-li to pravda, rád ho koupím." řekl král.

I vedli Michala do komory, kde se jim myši pod nohama jen hemžily. Michal rozvázal pytel, kocour vyskočil a způsobil mezi myšmi strašlivou spoušť.

Král měl nesmírnou radost a dal Michalovi vyplatit deset tisíc zlatých. Michal s veselou odešel.

Za dva dny po jeho odchodu napadlo krále, co bude asi ten lapák žrát, až žádné myši nebudou? To nikdo nevěděl, i poručil král, aby sedl jezdec na koně a Michala dohonil.

Jezdec dohnal Michala a začal se ho napůl německy, napůl česky něco ptát, čemuž ale Michal moc nerozuměl.

A aby mu ulehčil, tak se ho ptá německy: "Was?"

Na tu otázku se jezdec obrátí a ujíždí, jako by ho vítr unášel. Celý uřícený se vrátí zpátky a oznamuje králi: "Strašná novina, až zlapá kocour myši, bude po nás veta."

"Kdo ti to řekl?" ptá se ho král.

"Ten člověk, co nám toho kocoura  prodal. Na cestě jsem ho dohonil, ptám se, co bude to zvíře žrát a on mi řekl: Vás!"

Král svolal radu a jednalo se, co s lapákem počít. Kocour mezitím v komoře všechny myši vychytal a byla mu dlouhá chvíle. Protáhl se tedy zamřížovaným okénkem a byl ten tam.

Když král zjistil, že lapák z komory utekl, poručil, aby se pluk těch nejsrdnatějších mužů v těžké brnění oděl a na kocoura táhl.

A ačkoli ho honilo vojsko tři dny, po kocouru nebylo ani památky.

Bratři žili zatím svorně a spokojeně, hospodařili lépe než prve, neboť věděli, že se teď již na nic víc spolehnout nemohou.

www.ceskatelevize.cz/porady/10639247043-cteni-do-ouska/213542154000029-o-kocouru-kohoutovi-a-kose