V jedné hoře nedaleko dávného hradu bejvávalo hojně hadů.
Malí i velcí, tlustí i tencí, z nich největší byl hadí král a v té velké hoře hlídával ukrytých pokladů moře.
Každičký den v noci byl vidět o půlnoci hořící plamen ohnivé hadí mocí.
Na hlavě měl velký had korunku zlatou a mnohý člověk už životem zaplatil za to,
že si chtěl poklad vzít a o zlatou korunku hada připravit.
Jednou tou cestou kolem hory chudý tovaryš šel, co doma, ani ve světě, práci nenašel.
Parní letní dopoledne bylo a slunko nemilosrdně pražilo.
Unavený dlouhým putováním na stinné místečko usedl bez váhání.
Bílý šátek, kterým si pot utíral, na slunce žár usušit dal, potom si lehl a tvrdě spal.
Mezitím ze skály vylezl had, pěkně ho sluníčko bude dnes hřát.
Bílý šátek se mezitím na výsluní sušil a had na něj svou zlatou korunku složil.
Kousek opodál stočený do klubíčka se v žáru letního sluníčka hřál.
Veliký had se na sluníčku pěkně vyhříval a spal,
tovaryše vůbec nezpozoroval.
Mladík osvěžený ve stínu spánkem byl překvapený zlatým dárkem.
Na jeho bílém šátku koruna zlatem se skví a vedle ní veliký bílý had spí.
Mladík tiše vstal, šátek i s korunou si vzal a rychle z toho místa pospíchal.
Ale po krátké chvíli zaslechl za sebou hadí sykot strašlivý.
Jakoby jej tisíce hadů pronásledovalo, ale nakonec se mu nic zlého nestalo.
Ve městě prodal korunu zlatou a jako poděkování za to,
že se později velikým boháčem stal,
na tom místě u hory kapličku postavit dal.
P.S. Děkujeme všem našim čtenářům, a zvláště pak Alče!!!
