"Jak pásl Janko kobylku" podle Boženy Němcové

 "Jak pásl Janko kobylku" podle Boženy Němcové a Jaroslava Seiferta

Byli tři bratři. Nejmladšího Janka měl otec nejraději, ale bratři se mu vysmívali a pokládali ho za hloupého. Když otec umřel, nikdo ho tolik neželel jako Janko.

Po otcově smrti chtěl jít do služby, ale nejstarší bratr mu řekl: "Co bys, hlupáku, ve světě dělal, nejdřív půjdu do služby já, a až se mi bude dobře dařit, přijdu pro vás."

A šel. Když tak chodil pustými dolinami a hlubokými lesy, potkala ho stará baba.

"Kam jdeš, synku?" ptala se ho.

"Jdu si hledat službu," odpověděl nejstarší.

"Pojď ke mně, nebudeš dělat nic jiného, jen pást jednoho koníčka, jednu hodnou kobylku."

"Dobrá, půjdu," řekl synek a šel s babou.

Přišli do malé chaloupky v lese. Baba mu dala najíst a napít a pak vyvedla kobylku.

"Dej na ni dobrý pozor, kdyby ti utekla, hlavu ti srazím," přikázala mu baba.

Synek vzal kobylku a šel s ní na pastvu. Uvázal ji ke stromu, aby se pásla, sám ulehl pod strom a usnul. Probudil se a kobylka nikde. Velice se ulekl a šel ji hledat. Běhal po lese, křičel, volal, ale nadarmo. Až přišel k jedné studánce.

Nedaleko té studánky seděl stařeček jako věchýtek a mládence se ptal: "Copak hledáš synku?"

"Co hledám? Kobylku hledám," odpověděl synek mrzutě.

"Možná, že bych ti o ní pověděl, ale buď tak hodný a naber mi ze studánky trochu vody, jsem už starý a těžko chodím."

"Mám dost svých starostí," odsekl nejstarší a hledal dál.

Kobylku nenašel, vrátil se bez ní a baba mu srazila hlavu.

Bratři se nemohli nejstaršího dočkat, a tak šel do světa hledat štěstí prostřední. Řekl Jankovi, aby zůstal doma, a slíbil mu, že se pro něho vrátí. Chodil pustými dolinami a hlubokými lesy, až potkal babu, která se ho ptala, kam jde.

Řekl ji, že hledá službu, a ona mu navrhla, aby pásl její kobylku. Prostřední bratr službu přijal a pásl stejně jako jeho starší bratr. I jemu kobylka utekla. Hledal ji, až přišel ke studánce, u níž seděl stařeček jako věchýtek. Ptal se synka, co hledá, a když se dověděl, že kobylku, poprosil ho o trochu vody, že mu pak o kobylce něco řekne.

Ale mládenec se od něho odvrátil: "Mám svých starostí dost."

Kobylku nenašel a baba mu srazila hlavu.

Když se prostřední bratr dlouho domů nevracel, myslil si Janko: Bůhví, kde se toulají, asi na mne dávno zapomněli. Půjdu sám do světa za nějakou službou. A šel. Přešel pusté doliny a hluboké lesy, až jednoho dne potkal starou babu.

"Kam, synku?" ptala se ho.

"Jdu si hledat službu," odpověděl Janko.

"Nechtěl bys u mne sloužit? Nebudeš dělat nic jiného než jednu kobylku hlídat."

"Třebas tři, jen když to bude služba," řekl Janko a službu přijal.

Baba ho nakrmila, dala mu napít a potom mu odevzdala kobylku a přikázala, aby na ni dal dobrý pozor: "Jestli ti uteče, hlavu ti srazím!"

Janko si řekl: Však ona mi neuteče, ale nevěděl, co mluví. Pevně přivázal kobylku ke stromu, sám si lehl a za chvíli se mu chtělo spát. Jak se však ulekl, když se probudil, a kobylka nikde. Hledal, hledal, až přišel ke studánce, u níž seděl stařeček jako věchýtek.

"Copak hledáš synku?" zeptal se ho stařeček.

"Kobylku hledám, usnul jsem a ona mi utekla," odpověděl Janko.

"Nemohl bys mi podat trochu vody ze studánky, jsem už starý a chorý."

"Rád, vždyť jsem měl taky takového stařečka, ale už mi zemřel," odpověděl Janko smutně.

Sundal si z hlavy klobouk, nabral do něho vodu ze studánky a donesl ji stařečkovi. Stařeček se napil a poděkoval.

"Vím, kde je tvá kobylka, a za to, že jsi starému člověku posloužil, chci se ti dobrým odměnit. Tady máš píšťalu, když na ni zahvízdneš, kobylka přijde, i kdyby byla na kraji světa. A tady máš lískovou hůl, když ji do země zasadíš tam na ten vršek a řekneš: Lísko, lísko, lísko, panno, buď mi blízko! – kobylku osvobodíš."

Po těch slovech stařeček zmizel. Janko byl tak udivený, že málem na kobylku zapomněl. Přece se však vzpamatoval a na píšťalu zahvízdal. A hle – kobylka stála před ním. I vzal ji a vedl na vršek, na který stařeček ukázal.

Zasadil hůl do země a řekl: "Lísko, lísko, lísko, panno, buď mi blízko."

Sotva to dořekl, zahučel strašně celý les a kobylka se proměnila v krásnou pannu. V tom okamžení zmizela chalupa i s babou. Krásná panna děkovala Jankovi, že ji vysvobodil, a on byl ještě raději, neboť se mu velice líbila. Když mu řekla, že i on se jí líbí, dovedl si ji s radostí domů. Slavili svatbu a žili šťastně a spokojeně až do smrti a často vzpomínali na hodného dědečka.

www.palmknihy.cz/detail/ebook_159594/Nemcova_Bozena:_Mahulena